Červen: státnice, koncert Arcade fire a T-mobile Olympijský běh



Každý konec je začátkem něčeho nového. Tuhle myšlenku najdete všude na internetu a je to v podstatě takové instamoudro. Nicméně neznamená, že to není pravda. Skoro měsíc jsem nedávala žádný článek na blog a to z toho důvodu, že jsem na to vůbec neměla čas. Bylo toho na mě strašně moc. 
Nejvíc času jsem trávila učením se na státnice a na příjímací zkoušky. Celé tohle období nakonec vyvrcholilo tím, že jsem se den před státnicemi dozvěděla, že jsem byla přijata na Fakultu sociálních věd UK. Zajímavé na tom bylo hlavně to, že jsem v to vůbec nedoufala, protože mi ty přijímací zkoušky přišly až moc složité, a zapomněla jsem na to. Ten den mi napsala kamarádka a řekla, že už jsou výsledky, tak jsem se šla podívat a byla jsem přesvědčena, že uvidím, jak mi chybí dva body, a v klidu se budu učit dál. Měla jsem víc, než byla stanovená hranice. Najednou jsem byla skoro studentka Mediálních studií, zbývalo jenom udělat zkoušky.
Učila jsem se dva týdny v kuse. Státnic jsem se strašně bála, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem pořád mluvila a museli mě zastavovat, protože jsem se dost rozjela. A navíc mně ten největší češtinář řekl, že mám skvělý mluvený projev a výborně reaguji na položené otázky. A aby toho nebylo málo, některé teze mé bakalářky a hlavně moje screeny ze Simpsonových zařadili do přednášek věnovaných populární kultuře. Zkrátka z toho mám nejlepší pocity. Přeji to každému.

Úspěšné složení zkoušek jsem se rozhodla oslavit na koncertě mých oblíbených Arcade fire. Lístky jsem sice dostala už dřív, ale byla to super příležitost se uvolnit a zapomenout na postátnicový stres. Bohužel mi trvalo docela dlouho, než jsem našla někoho, kdo by tu skupinu znal nebo měl čas v pátek večer. Když už do koncertu zbývalo míň než čtyřiadvacet hodin, rozhodla jsem se napsat staré známé, která nejen že věděla, kdo jsou Arcade fire, ale dokonce neměla žádné plány na večer! Koncert trval víc než dvě hodiny a byl úžasný, moc jsme si ho užily. O2 aréna byla sice napůl prázdná, ale i přesto atmosféra byla nejlepší a show byla unikátní. 

A na závěr bych chtěla říct něco málo o závodu T-mobile Olympijský běh, kterého se zúčastnilo několik tisíc běžců v různých městech České republiky. V Praze se běžely trasy na pět a deset kilometrů ve Stromovce a Ladronce. Řekla jsem si, že poběžím desítku, a pro příště si asi raději zvolím tu kratší trasu. Jak jsem dlouho neběhala, bála jsem se, že to buď neuběhnu, nebo uběhnu, ale nebude to žádná sláva. Nehledě na to, že závod startoval v šest večer, pořád bylo šílené vedro a pálilo slunce. Ve Stromovce to ještě nebylo tak hrozný, ale na začátku jsme příliš dlouho čekali na sluníčku před cílovou čárou. Na každé občerstvovací stanici jsem se polila vodou a napila, proto mi později nebylo až zas takové vedro, ale byli tací, kteří to přehnali, a musela je odvézt sanitka. 
Ale světe, div se, v klidu jsem to zvládla a závod jsem skončila 16. v kategorii ženy s krásným časem 51:56. 

Komentáře