Příběh oceánů

„Oceán nás všechny spojuje… Je to náš domov, naše budoucnost.“

Azurová, 2017 (rež. Karina Holden)

Hodně z nás zná příběh Nema, malé oranžovo-bílé pruhované rybičky, která se ztratila svému tátovi… někdo to viděl mockrát a někdo zase ani jednou, ale přesto ví, o čem mluvím. Když ne, tak to nevadí. Každopádně to není příběh jenom o vztazích rodiče a dítěte, ale také by měl poukázat na problematiku rybolovu a využívání mořských tvorů. Největší ironie spočívá v tom, že právě tento snímek zapříčinil velký zájem o korálovou rybku, kvůli čemuž tento druh je dnes v ohrožení. A to vše proto, že fanoušci také chtěli mít v akváriu „svého Nema“.
Jsme moc zvyklí dělat to, co se nám zachce, a přitom se neohlížet na následky svých činů. Samozřejmě všichni víme, že oceány jsou důležité, a také si většina z nás uvědomuje, že se jejich stav zhoršuje, a to kvůli nám. Věděla jsem to také včera, když jsem šla na dokument Azurová. To, co jsem tam uviděla, mě překvapilo. Naše nadměrná poptávka po výrobcích z ryb způsobuje to, že se některé druhy skoro neobjevují nebo nerozmnožují ve volné přírodě. Plasty, které se nachází ve vodě (podle odhadů se každý rok do vody dostane více než 8 milionů tun plastů), zapříčiňují utrpení a smrt téměř všech druhů ryb a ptáků, a pak tento plast nakonec může skončit u nás na talíři. Vědci také tvrdí, že většina mořských ptáků má v útrobách úlomky plastů, právě proto jejich populace dramaticky klesá. Všechno to jsem věděla, ale v dokumentu mi ukázali, jak ptákům vyplachují žaludek a kolik plastů se tam nachází. Také jsem viděla, jak žralokům odřezávají ploutve, ze kterých se následně dělá vyhlášená asijská pochoutka, a zbytek ještě živé ryby vyhazují zpět do moře.

Blue The Film: Take Action

Je jenom na nás, jestli se to změní k lepšímu, ale určitě bychom se měli zamyslet nad tím, zda to, co se děje v oceánech, je v pořádku. Stránka bluethefilm.org navrhuje několik jednoduchých kroků, které by mohly ovlivnit stav vodního světa. Například každý z nás může začít třídit odpad, omezit používání jednorázových plastových obalů, místo kelímku si dávat kafe a čaj do vlastních hrnků, nevyhazovat v přírodě odpad, snažit se používat ekologickou kosmetiku a přestat konzumovat některé ohrožené druhy ryb a mořských plodů. Jsou to věci, které by opravdu zvládl každý, jen se stačí zamyslet o jejich významu pro přírodu a oceány. Proto moc doporučuji podívat se na dokument Azurová.

Nikdy jsem na vlastní oči neviděla oceán, ale moře na svých cestách vídám docela často. Umím si představit, jaké kouzelné bytosti tam žijí, a vím o tom, jak lidé ničí jejich domov. Proto se moc bojím, že až přijde čas a já se vydám na svou cestu k oceánu, ten už nebude vypadat tak jako dnes.